Zapomeňte!
Ke konci mučivých snů, ještě před rozedněním
očistec otvírá se v umělé záři
a duše barví do odstínů šedi
jednolitých zástupů prázdných tváří
na rozcestí samých špatných cest
začíná další den soukromých pekel
na očím všem psáno jest:
zabít se je málo, mene tekel
mám prosit o odpuštění, děkovat za možnost
smazat sám sebe na bezobsažnou formu? (zapomeňte!)
i tak je každým dnem stále těžší
neoblékat si vaši uniformu
nebe černá a schyluje se k bouři
v dálce hřmí a je čas se zasnít
toužím po konci vašeho světa
na jehož troskách postavím svůj vlastní
Ježíš na výrobním pásu
kus za kusem, stojí jako jeden
pod rukama míjejí je
jejich vlastní odrazy
dojetím si nechávají vyrvat svaly z těla
neživotný mesiáš
láme jim kosti, vazy
čárový kód za každý den flexibilních smrtí
nezůstane nic, jen odpad
do výkladních skříní
špinavý a prašný rytmus mechanických srdcí
sladké kecy o hojnosti
se čerstvou krví špiní
ježíš – laciný symbol, už nic než veteš
běžíš – užeň se k smrti, vždyť to tak chceš
běžíš – nic ti není svaté, klidu nenajdeš
běžíš – nebyl čas žít předtím, než chcípneš
jak nízkou cenu má pěšák síťových grafů
prodá se i za almužnu pro své mrzké snění?
spasitele vzkřísili jste v regálech obchodů
tak proste ho, ať k vám krutý není